|
Karel Pacner
 Byla to přehlídka hrdinů, kteří se vzepřeli komunistické diktatuře. Sešli se v úterý 13. listopadu v jednacím sále Senátu na semináři nazvaném Třetí – protikomunistický – odboj. Všichni přes sedmdesát, mnozí s hůlčičkou. Byli svým způsobem dojemní, ale pokud promluvili, zůstávali tvrdí.
Třetí odboj charakterizoval pplk. dr. Eduard Stehlík, zástupce ředitele Vojenského historického ústavu. Nejprve porovnával druhý a třetí odboj. Upozornil, že jeho aktéry byli prakticky stejní lidé – sokolové, skauti, důstojníci. A používali stejné metody jako za druhé světové války – získávali informace o záměrech komunistů, snažili se škodit, někteří, jako třeba bratři Mašínové a jejich přátelé, dokonce zvedli zbraně.
Ovšem Stehlík připomněl, že do ozbrojeného boje vstoupili i mnozí další, tentokrát exulanti. Letci, kteří se vrátili do britské RAF, těch bylo několik desítek. Lidé, kteří odešli do francouzské Cizinecké legie a bojovali třeba ve Vietnamu. Samozřejmě všichni, kteří působili v západních  zpravodajských službách, ať už jako agenti-chodci, řídící důstojníci, analytici a další. A dobrovolníci, kteří vstoupili do pracovní roty americké armády číslo 4091. Vojáci téhle roty v západním Německu se považovali za zárodek nové svobodné československé armády, cítili se jako členové Družiny na první světové války v Rusku – čekali na vypuknutí třetí světové války. Velel jim major Karel Černý, který byl za druhé světové války pobočníkem plukovníka Heliodora Píky v Moskvě, tedy člověk, který dobře poznal sovětský režim.
"Existoval zásadní rozdíl mezi druhým a třetím odbojem – zdůraznil Stehlík. Zatímco za druhé světové války bojovali Češi proti Němcům, proti nacistům, během třetího odboje mezi sebou bojovali sami Češi," uvedl pplk. dr. Eduard Stehlík
Plukovník Karel Procházka, který vedl československou filiálku britské výzvědné služby známou pod zkratkou CIO, upozorňoval na zásadní rozdíl mezi dvěma kategoriemi uprchlíků – citoval Stehlík už zesnulého Procházku, Havlem povýšeného na generála. Emigranti, to byli ti, kteří odešli a chtěli se usadit v zahraničí. Kdežto exulanti byli lidé, kteří odešli, aby proti komunistickému režimu bojovali.
Skupina senátorů chystá zákon, který by třetí odboj uznal. Čestmír Čejka, který hovořil jménem Konfederace politických vězňů, vyslovil obavu, že proti němu budou v parlamentu vystupovat levičáci a ultralevičáci. Má pravdu. Ostatně kdyby tahle levicová opozice neexistovala, mohl tento zákon – stejně jako právě zakládaný Ústav pro studium totalitních režimů – existovat dávno.
Na konferenci nemohla chybět ani předsedkyně KPV JUDr. Naděžda Kavalírová
Velké znechucení nad ředitelem České televize Jiřím Janečkem vyslovil Adolf Rázek, vyšetřovatel ÚDV, bývalý politický vězeň. Kdyby existoval zákon o třetím odboji, nemohl by prodat seriál Třicet případů majora Zemana k jeho rozšiřování na DVD. Prostě tento zákon by nedovoloval propagaci komunismu a jeho zločinů. Bohužel je to tak – dnes se můžeme jenom divit nad Janečkovou necitlivostí.
V diskusi se objevil názor, že by rada Ústavu pro studium totalitních režimů mohla udělovat osvědčení „válečný veterán studené války“ lidem, kteří proti komunismu skutečně bojovali.
V závěru upozornil místopředseda Senátu Jiří Liška, pod jehož záštitou seminář proběhl, na zajímavou skutečnost: Topolánkova vláda je první kabinet po pádu komunismu, v němž nesedí žádný bývalý komunista.
Když jsem tam seděl, vzpomínal jsem na to, jak jsme v květnu 1995 svolali s Českou televizí do baru MAT všechny agenty-chodce a jejich řídící důstojníky, o kterých jsme věděli a kteří byli v té době na oslavách v Praze. Zpovídali jsme je do seriálu, který se vysílal v roce 2002 pod názvem Československo ve zvláštních službách. Činnosti protikomunistických zpravodajských skupin jsme věnovali několik dílů, jeden byl i o londýnské skupině Karla Procházky.
Tehdy jsme si mysleli, že to odkomunizování naší společnosti půjde velmi rychle. Jenže jsme se mýlili, od té doby se pokročilo jenom málo. A to díky několika „rebelům“, kteří navzdory tradičním strukturám přemýšlejí jinak, nejsou zasaženi komunistickým myšlením jako my starší, byť si to přiznáváme neradi.
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz |
