Nezverejnení a doplnení agenti ŠtB|
17.November 1989-Zamatový podvod!|
Pamätník usmrtených na hraniciach|
Nepotrestané zločiny|
Rozhovory-udalosti-názory|
Od našich autorov|
Pripravujeme|
Nezabúdame na okupáciu v roku 1968|
US POWs - Pamäť a svedomie|
Reagujeme |
Svedectvá|
Doporučujeme|
Nebojte sa!|
Právo a zákony |
Literárna rubrika|
Emil Švec: Nezákonnosť na pokračovanie|
Vladimír Hučín-politický väzeň Zamatu|
Stanovy a informácie o organizácii|
Hlavná stránka
Otřes na hypotečním trhu v USA odnáší celý svět
24. srpna 2007 Investiční bankéř z Wall Streetu zamířil
jednoho srpnového rána na schůzku, kde hodlal podepsat hypoteční smlouvu na své
nové sídlo v hodnotě 1,5 milionu dolarů. Jaké bylo překvapení, když mu namísto
hypoteční sazby v původní výši 8 procent makléř oznámil novou sazbu 13 procent.
Tento příběh publikovaný v listě The New York Times byl doprovázen
citací příslušného hypotečního specialisty: „Pracuji v tomto byznysu již dvacet
let a zatím jsem nic podobného neviděl.“
Dravost hraje prim Poslední významná bankovní krize
nastala v Americe začátkem 80. let. Týkala se pojišťoven a s tou nynější neměla
mnoho společného. Podstatné bylo, že v té době šlo o krizi, která měla sice
dlouhou, nicméně příznivou dohru. Na jejím konci byla americká ekonomika
silnější než dříve a bankovní systém se poučil z chyb. Fungoval pak relativně
hladce až donedávna. Co a proč se tedy dnes zadrhlo?
Vnitřní příčinou současné globální finanční krize je systém, ve kterém je malý
prostor pro osobní odpovědnost za úvěrová rozhodnutí. V samotných Spojených
státech funguje asi půl milionu hypotečních makléřů. Jsou placeni provizemi z
objemu, který zprostředkují, a to bez odpovědnosti za výsledek. Proto se
přirozeně snaží sjednat maximální objemy. V tomto směru nejsou makléři sami,
zcela stejně se chovají obchodní oddělení bank. V zájmu maximalizace obratu
převládla dravost obchodníků nad opatrností úvěrářů. Příklad? Manažerka jedné
menší americké banky odpověděla na otázku, kolik je mezi jejími klienty
ilegálních imigrantů: „Nevím. Nechci se vměšovat do soukromí svých klientů.“ I
když šlo v tomto případě o banku poskytující nikoli hypoteční, ale drobné
podnikatelské úvěry, na leccos to ukazuje. Úvěry pro každého Jistá paní Montesová zde říká, že
uvěřila hypotečnímu makléři, když ji přesvědčoval, že za pár let bude možné hypotéku začít znovu splácet. „Ale
hlavní potíž byla v tom, že jsem nerozuměla žargonu, kterým mluvil,“ dodala
zkroušená paní Montesová. „Byla to strašidelná zkušenost. Viděla jsem jenom, že
přede mnou blikají nějaká čísla. Řekla jsem manželovi: Mario, doufám, že nás
nezatáhneš do nějaké šlamastyky.“ Tito manželé jsou zatím schopni
svůj dům v pořizovací ceně 567 tisíc dolarů splácet, ale budoucnost je nejistá.
Zajímavé je, že jde o poměrně vzdělaný pár s ročním příjmem kolem 90 tisíc
dolarů. Deník Guardian citoval další oběť,
pana Alvina Clavona: „Kdybych si přečetl dodatek ke smlouvě psaný drobným písmem, vyhnul bych se katastrofě.“
Pan Clavon je na tom hůře, svůj dům původně za 525 tisíc dolarů prodává se
ztrátou a stěhuje se do levnější lokality. Na Wall Streetu to
přepískli A co se vlastně stane s žádostí o
hypotéční úvěr poté, co je předána makléři? Putuje do některé specializované
úvěrové společnosti, kde však její cesta nekončí. Poskytnutá hypotéka je
takzvaně sekuritizována, to znamená, že společně s velkým množstvím jiných
hypoték je vytvořeno velké úvěrové portfolio, které kryje cenné papíry,
takzvané CDO - Collateralized Debt Obligations neboli dluhové obligace se
zástavou. Tyto cenné papíry uvádějí na trh
velké bankovní domy z Wall Streetu jako Goldman Sachs, Morgan Stanley, Merrill
Lynch a další. Kdo do nich investuje? Kdekdo: banky, penzijní fondy nebo
takzvané hedge fondy (ty používají nejrozmanitější spektrum investičních
nástrojů, mohou mít různou úroveň rizika a jsou určeny movitým firmám i
osobám). Proto tedy měla hypoteční krize tak
rozsáhlou celosvětovou odezvu. Nikdo totiž přesně nevěděl (a neví), které
finanční instituce jsou vlastně „nakaženy“ špatnými hypotečními úvěry. Nikdo
dokonce ani nevěděl, jaké cenné papíry a v jaké míře obsahují tyto špatné úvěry.
Kreativita investičních bank šla tak daleko, že jejich klienti neměli tušení,
co je vlastně obsahem cenných papírů, které kupují ve velkém. Pouze se věřilo, že vše zachrání diverzifikace
neboli rozložení rizika. Rozptýlení rizika je za normálních
okolností správné, dokonce povinné. V tomto případě však diverzifikace vedla k
tomu, že se kdejaká finanční instituce stala „podezřelou“ z vlastnictví
rizikových cenných papírů. Trh se začal vyhýbat riziku jako celku. Tento náhlý myšlenkový posun ve
vnímání rizika měl závažné negativní důsledky na ceny rizikových investic. Klesaly i ceny investic, které za žádných
okolností nemohly mít souvislost s americkými hypotékami: třeba akcie na
pražské burze. Průšvih pana Rodrigueze Jediná informace, která slouží jako
podklad pro tvorbu sekuritizovaných cenných papírů, jsou historické statistiky
podílu neplatičů. Data pocházejí od renomovaných agentur jako Moody’s a
Standard & Poor’s. Tyto statistiky by samy o sobě
mohly docela dobře stačit - pokud by platily předpoklady, že makroekonomické
podmínky se nemění že riziko trhu hypoték zůstává dlouhodobě konstantní. Jenomže tyto předpoklady přestaly
oficiálně platit zhruba v červnu až v červenci. Ve skutečnosti však přestaly
platit již o pár měsíců dříve. Kdo sledoval americká média, ví, že horká debata se o problému vedla již v únoru
a březnu. Fakt, že trvalo řadu měsíců, než informace o zhoršení stavu
hypotečního trhu „probublala“ až k finančním géniům naWall Streetu, svědčí o
směsi značné naivity a arogance na jejich straně. Náhle se ukázala stará známá poučka, že riziko celkového portfolia lze
účinně omezit pouze tehdy, když platební schopnost hypotečního klienta pana
Rodrigueze není spojena s platební schopností pana Jonese. Pouze tehdy může být
portfolio složené z hypoték milionů pánů Rodriguezů, Jonesů, Díazů, Smithů a
dalších téměř bezrizikové. Jakmile se však ukáže, že dotyční
pánové jsou z nějakých důvodů ve stejném průšvihu, rizikovost portfolia jejich
hypoték náhle prudce roste. Bez ohledu na mínění ratingových agentur,
statistiky nestatistiky. Pro začátek miliardové
ztráty Jaké tedy budou důsledky americké
hypoteční krize? To není snadné odhadnout už jen proto, že není přesně znám ani
samotný rozsah problému. Odhady přímých ztrát amerických hypotečních bank se
pohybují v rozmezí 35 až 200 miliard dolarů. To však není více než 1,5 %
amerického hrubého domácího produktu. Krize spořitelen v 80. letech byla
nejméně dvakrát tak velká, a přesto nedokázala americkou ekonomiku vážně
„rozhodit“. Daleko větší dopady může mít změněný postoj k riziku. Zvýšení
averze vůči riziku se může projevit v kritičtějším postoji vůči některým typům
investic. Ale to v celkovém souhrnu nemusí být nutně na škodu. Ubude megalomanských fúzí a akvizic, banky
a investoři budou se svými penězi (a s penězi svých klientů) zacházet
odpovědněji. Němci to schytají, Češi
méně Evropa nyní vykazuje slušný růst a
pokles nezaměstnanosti: Francie hlásí nejnižší nezaměstnanost za posledních 25
let, Španělsko za posledních třicet let. Důvodem je růst objemu úvěrů. V roce
2006 rostl v eurozóně o 11,6 procenta, k červnu roku 2007 byl růst 11,5 %. Vysvětlení nynější relativně růžové
situace evropské ekonomiky tedy leží v levných penězích, ochotných bankách a
ochotných dlužnících. Až tyto okolnosti pominou, evropská ekonomika se vrátí do
svého normálního stavu, tedy poloviční letargie. Zmíněné Německo může mít velké
problémy se svým bankovním sektorem. Německé banky obvykle uváděly na trh velké
množství krátkodobých dluhopisů (komerčních papírů), aby mohly investovat do
dlouhodobých dluhopisů, včetně již zmíněných amerických CDO krytých hypotékami. Jenže uvádět na trh krátkodobé
dluhopisy za účelem investic do dlouhodobých je samo o sobě rizikovou
strategií, kterou obecně nelze doporučit. Trh krátkodobých papírů může
vyschnout a banky se octnou v problémech. Již nyní se v těžkostech octly
německé banky IKB Deutsche Industriebank a státem vlastněná Sachsen LB. Druhá z
obou zmíněných obdržela 17. srpna úvěr ve výši přes 17 miliard eur od ostatních
státních bank. České republiky se světové finanční
otřesy zatím dotkly jen mírně. Investoři sledující pražskou burzu si samozřejmě
všimli vyšší proměnlivosti kurzů. Subtilněji se krize projevila na
trhu vládních dluhopisů. Jejich ceny rostly, neboť české vládní dluhopisy jsou
chápány jako bezpečný přístav v bouři. „Česká ekonomika je zahraničním
spekulativním kapitálem vnímána jako velmi stabilní,“ uvádí Markéta Šichtařová
ze společnosti NextFinance a Iva Apanasenková ze společnosti Property Index
doplňuje, že „hypoteční trh zůstane v České republice silný“. Ostatně, vůči
euru a dolaru posiluje i česká koruna. Americká krize se tedy negativně
dotkla pouze českých akcií. Dluhopisům naopak problémy na opačné straně
Atlantiku (a také na druhé straně Šumavy) paradoxně pomohly. Není to kouzelné,
když uvážíme kvalitu českých vlád v posledním desetiletí? Nebo že by šlo jen o
další naivitu wallstreetských spekulantů?
|